2 Corinthians 12
1 Mám-li se chlubiti, (prospěšno to ovšem není), přijdu k viděním a zjevením Páně.
2 Znám člověka v Kristu, jenž před čtrnácti roky byl vtržen až do třetího nebe, zdali v těle, nevím, aneb-li kromě, těla, nevím; Bůh to ví.
3 A vím o tomto člověku, že byl, zdali v těle aneb-li kromě těla, nevím, Bůh to ví,
4 vtržen do ráje a uslyšel slova nevypravitelná, kterých nepřísluší člověku mluviti.
5 Takovýmto (člověkem) budu se chlubiti, sám sebou však nebudu se chlubiti, leč jen svými slabostmi.
6 Budu-li totiž chtít se chlubiti, nebudu nemoudrý, neboť povím pravdu; uskrovňuji se však, aby někdo nemyslil o mně více, nežli co při mně vidí, aneb ode mne slyší.
7 A abych pro nesmírnost zjevení se nevyvyšoval, byl mi dán osten pro tělo, anděl to satanův, aby mě políčkoval.
8 Pro něj jsem prosil třikráte Pána, aby odstoupil ode mne.
9 Ale on mi řekl: Postačí ti moje milost; neboť síla v slabosti se zdokonaluje. Budu tedy (spíše) velmi rád se chlubiti svými slabostmi, aby síla Kristova ve mně přebývala.
10 Proto libuji si ve svých slabostech, v příkořích, v nedostatcích, v pronásledováních, v úzkostech pro Krista; neboť když jsem sláb, tehdá jsem silný.
11 Stal jsem se nemoudrým. Vy jste mě (k tomu) donutili; neboť já jsem měl od vás býti poručen. Neboť v ničem jsem nezůstal za těmi nadapoštoly, ačkoli nejsem ničím.
12 Znamení apoštola děla se mezi vámi s veškerou vytrvalostí zázraky a divy a činy mocnými.
13 Neboť v čem jste byli zkráceni proti ostatním církvím, leč že já sám nebyl jsem vám na obtíž? Odpusťte mi tu křivdu.
14 Hle, po třetí jsem hotov přijíti k vám a nebudu vám na obtíž, neboť nehledám vašich věcí, nýbrž vás. Nemajíť dítky shromažďovati poklady pro rodiče, nýbrž rodiče pro dítky.
15 Já pak sám milerád (vše) vynaložím, ano sám sebe vydám za duše vaše, bych i více vás miluje, méně byl milován.
16 Ale budiž; já jsem vám nebyl na obtíž, avšak jsa chytrákem polapil jsem vás lstí.
17 Oklamal jsem vás skrze někoho z těch, které jsem k vám poslal?
18 Požádal jsem Tita a s ním jsem poslal bratra; oklamal vás Titus? Zdaliž jsme nekráčeli v témže duchu, zdali ne v týchž šlépějích?
19 Dlouho již se domníváte, že se hájíme před vámi. Před Bohem v Kristu mluvíme; všecko však, miláčkové, pro vaše vzdělání.
20 Neboť se obávám, abych snad přijda (k vám) nenalezl vás takovými, jakými nechci, a abych já nebyl shledán od vás, jakým si (mě) nepřejete, aby totiž nebylo mezi vámi svárů, řevnivostí, hněvů, sobectví, pomluv, utrhání, nadutostí, nepokojů,
21 aby mě, až opět přijdu, Bůh můj nepokořil u vás, a já abych nemusil truchliti nad mnohými z těch, kteří prve zhřešili a přece nečinili pokání z nečistoty a smilství a chlípnosti, kterou páchali.